Jako malá holka jsem se těšila opravdu hodně do školy. Taky jste se těšili? Byla jsem ve školce, když mi maminka řekla, že už příští rok půjdu do školy. Pamatuji si to, jako kdyby to bylo včera. A byla jsem opravdu ráda a ihned ten den po školce jsem chtěla už kupovat školní věci a taky aktovku. Maminka řekla, že ještě velmi brzy. Jenomže mě to vůbec nevadilo. A nakonec jsem si maminkou po týdnu přesvědčila, abychom šly koupit školní aktovku a taky penál a další školní výbavu. Byla jsem ráda, když mi maminka koupila vysněnou velkou růžovou aktovku se slunečnicemi. Jenomže víte, jak to nakonec celé dopadlo? Já jsem bohužel dostala do první třídy odklad.
A to bylo z toho důvodu, že jsem tak moc hyperaktivní a nedokázala jsem chvíli posedět. Byla jsem z toho velmi nešťastná a zoufalá. Vůbec jsem nevěděla, jak se mám zachovat. A co mám říkat kamarádkám, které vlastně už půjdou ten rok do školy. Zatímco já se vracím do školky. Docela jsem se styděla, i když mi v té době bylo ještě šest a půl roku. Kolikrát jsem taky chtěla říct mamince, že se nechci vrátit zpátky do školky, ale už chci konečně do školy, protože mám školní aktovku a taky školní věci. A nevěděla jsem, co nyní budu dělat s tou Školní aktovkou. Tak mě maminka dovolila, abych si tu školní tašku nosila alespoň do školky.
Ne sice každý., den ale občas. Docela mě to uklidnilo. Potom, když jsem šla už další rok do první třídy, byla jsem v sedmém nebi. Vzdělání mě baví doteď. A moje vzdělání je, že jsem si udělala dvě vysoké školy. A musím říct, že nekončím se vzděláním, protože člověk se vzdělává celý život. Ještě mám v plánu se naučit pořádně italsky a taky chci začít s japonštinou. Myslím si, že to bude docela unikátní, už se na to moc těším, bude to jistě zábava. I když to bude náročné, já se toho tedy vůbec nebojím.